Oproti předpokládanému datu odjezdu, jež bylo stanoveno na 30. 6., jsme se zásluhou formalit kolem mé snahy stát se nezaměstnaným a Kiki zkoušce vydali na cestu až 4. 7. Nic překvapivého - nikdy se nestíhá. Mnohem překvapivější bylo, že se všechen proviant, který se před dvěma lety taktak směstnal do rodinného vozu Opel Zafira, celkem bezproblémově podařilo nahňácat do podstatně méně rodinné Škody Felície, kterážto má ještě většinu kufru zaplácnutou nádrží na plyn. Pravda, při balení jsem využil každou dutinku a skulinku, takže jsem měl například boty v motoru a ještě za mnoho let při různých opravách skoprnělí automechanici dozajista objeví tu instantní polévku, tu nějaký ten lančmít, a až bude auto jednou sešrotováno, vyděsí pracovníka u lisu výron domnělé krve, jež však nebude ničím jiným než zapomenutým kečupem...
Svoji cestu po Francii jsme začali - já, Tonda a pes Matouš čili Máťa pes - v sobotu 9. července 2005. Jeli jsme přes Německo, zhruba po trase Rozvadov - Norimberk - Heidelberg - Freiburg - Mullhouse (to už je ve Francii). K večeru jsme se jali hledat nocležiště, avšak v mapě inzerovaný kemp byl důkladně ukryt, pročež jsme ho objevili až na pokraji soumraku. Byl ve vesničce Melisey, v oblasti plné jezírek a močálů...