Houbičkáři

Jako každý správný pejskař pravidelně chodím se svým čtyřnohým kamarádem Matoušem na procházky do přírody. Na svých výletech podbrdskou krajinou potkáváme různé lidi - cyklisty, turisty, myslivce a v sezóně samozřejmě houbaře. Poslední dobou se však přímo v masovém měřítku do českých luhů a hájů vydávají příslušníci skupiny pro toto prostředí poněkud netypické. Potkáte je především na loukách při okrajích lesů, kterak v předklonu procházejí louku píď po pídi, co chvíli se sehnou a cosi seberou. Přijíždějí jich celé skupinky - v postarších autech či na motorkách - skupinky mladých sympatických lidí, chlapců i dívek, tak mezi 15 a 20 léty, zpod kapucí mikin jim vykukují dredy, piercing na jejich obličejích se třpytí v podzimním sluníčku.

Zpočátku mi nebyl smysl jejich počínání jasný - ztratil snad nějaký jejich kamarád něco cenného a oni mu to pomáhají nalézt? Nebo jsou to skupinky studentů botaniky na terénním cvičení? Či si snad přivydělávají sběrem a prodejem žampionů? Takovéto otázky se mi honily hlavou, když jsem odvolával psa, aby je nerušil v jejich jistě bohulibé činnosti. Tápal jsem a marně přemýšlel, dokud jsem jednou nezaslechl úryvek jejich rozhovoru:

"Kolik toho máš?"

"No, nic moc, ale na dobrej čaj to bude stačit."

Tak konečně mám jasno. Léčivé bylinky tu sbírají! No prosím - ať už mi nikdo neříká nic o zkaženosti dnešní mládeže! Že prý je zajímá jen alkohol a drogy! A oni přitom takhle pečují o své zdraví. Nespokojí se s čajem koupeným v obchodě či v lékárně. Hezky si svůj heřmánek nasbírají sami, v kruhu svých přátel a na čerstvém vzduchu! Pití takového čaje musí pak jistě být vskutku silným a povznášejícím zážitkem...

Odcházím s hřejivým pocitem u srdce, že o budoucnost tohoto národa není třeba se obávat. A napříště raději svého psa do těchto míst vodit nebudu. Sežere kdejaký sajrajt - ještě by mi uletěl!

Mladí bylinkáři v akci...