Díky poslům civilizace

Stala se mi onehdy nepříjemná příhoda. Na vycházce v lese jsem sešel z cesty a zabloudil jsem. Hluboký černý les, nikde ani človíčka, všude kolem divoká zvěř. Sil povážlivě ubývalo a noc na krku. Kdo by v takovéto situaci nepodlehl panice. Člověk si připadá, jako by ani nebyl ve dvacátém století, ale někde ve středověku a pomalu se ho začíná zmocňovat zoufalství. Naštěstí, když už jsem začal ztrácet poslední naděje, jsem pod blízkým keřem uviděl několik ojetých pneumatik. Jdu dál a tu spatřím na zemi pestrobarevnou hromádku plastových odpadků. Pocity beznaděje se ihned vytratily. Bylo jasné, že je začátek jedenadvacátého století, naše doba blahobytu a blahodárného technického pokroku. Morálně posílen touto útěchou, vzchopil jsem se a z posledních sil našel cestu k domovu.

Moje díky za záchranu života patří oněm dobrodincům, kteří nelení a zcela nezištně a na vlastní náklady rozvážejí toto poselství civilizace po nehostinných pustinách. Mnohdy přímo žasnu, pomyslím-li, kolik úsilí musí při této bohulibé činnosti vynaložit. Vždyť i v nejzapadlejších koutech těch nejhlubších lesů, kam nevedou žádné cesty, kolikrát nacházíme spoustu zajímavých a překrásných věcí, ať už jsou to již zmiňované pneumatiky, plastové láhve, kelímky, krabičky i papírky nejrůznějších tvarů i barev. Vždy, když něco takového spatřím, unaven putováním po nehostinné divočině, na hony vzdálen od televize, videa, aut a jiného civilizačního dobrodiní, mám z toho takový hřejivý pocit u srdce. Jak krátkozrací, pohodlní a sobečtí jsme my, kdo bez hlubšího zamyšlení se nad důsledky svého počínání odhazujeme tyto vysoce morálně a esteticky hodnotné předměty do popelnic. Vždyť by mohly ještě tolik dobrého vykonat, dodávajíce morální vzpruhu bloudícím poutníkům. Ale i v případě vyhození do popelnice mohou ještě dobře posloužit. Totiž příštím generacím. Jen si uvědomme, s jakou námahou hledají dnešní archeologové památky na doby minulé. O kolik snadnější práci budou mít jejich kolegové v budoucnosti, až budou odkrývat naše dnešní skládky. Vždyť plastické hmoty, to dobrodiní dvacátého století, mají tu skvělou vlastnost, že jsou prakticky nerozložitelné. Tolik studijního materiálu mohou dnešní badatelé svým nástupcům jen tiše závidět. A na tomto místě bych chtěl poukázat na obzvláště odsouzeníhodné chování některých lidí, kteří, jsouce zfanatizováni demagogickými teoriemi takzvaných ekologů, nechávají zmíněné hodnoty navždy zničit tím, že separují odpad a dávají jej do kontejnerů k recyklaci. Je to bezohledné pohrdání výdobytky naší dokonalé civilizace a to je třeba rozhodně odsoudit.

Díky mnoha dobrodincům září příroda všemi barvami v každém ročním období